J. S. Bach. Great Organ Works. Jaroslav Tůma

Jaroslav Tůma – varhany. Produkce: Jaroslav Tůma. Text: Č, A, N. Nahráno: 11/2013, kostel sv. Petra v Bruchsalu. Vydáno: 2014. TT: 73:43, 74:15, 79:02. 3 CD Arta 0205 (2HP Production).

CD 1: BWV 565, 539, 532, 544, 542, 546
CD 2: BWV 569, 566, 536, 547, 543, 548, 541
CD 3: BWV 552, 578, 545, 582, 564, 538




Vydávat v dnešní době nahrávku velkých varhanních děl J. S. Bacha považuji za odvážný, skoro až riskantní počin. V téměř nekonečném moři značně různorodých interpretací, z nichž nemalá část patří k těm kvalitním, může jakýkoli nový snímek rychle zapadnout a pak už jen - podobně jako sám Bach - čekat na "svého Mendelssohna". Pokud se tedy někdo rozhodne realizovat dokonce komplet tří CD, měl by mít kromě odvahy přesvědčení, že právě tohle zrnko soli si posluchači náležitě vychutnají, a minimálně jeden trumf v záloze. Labelu Arta se to podařilo. Nepočítáme-li geniálního skladatele, má totiž trumfy hned dva. Jaroslava Tůmu a stavitele varhan Vladimíra Šlajcha.
Tito dva mistři k sobě patří dnes už skoro neodmyslitelně. Navzájem se inspirují a ovlivňují, společně se zdařile prezentovali na desce J. S. Bach Orgel-Büchlein (Arta F10156), která vyšla před sedmi lety (recenze v Harmonii 2007/07). Ani se nedivím, že varhaník Tůma zatoužil opět rozeznít Šlajchův skvostný dvoumanuálový nástroj z kostela sv. Petra v německém Bruchsalu. Výborně se totiž pro tento repertoár hodí. V komentáři-rozhovoru k nahrávce (vedla jej Zdeňka Brodová) je téma výběru nástroje rozvedeno více, podstatnější však je, že zde najdeme klíč k uchopení celého projektu.
Co se geneze týče, interpret vyslovuje domněnku, že se mu podařilo přiblížit se "jasnějším obrysům" ideálního tvaru interpretace. Ovšem s vědomím toho, že hudba je umění přítomného okamžiku. Co se uspořádání skladeb týče, komplet je pojat jako návrh tří recitálů, čemuž bylo přizpůsobeno i zvukové pojetí jen s minimem střihů. (O to se postarali skvělí Aleš Dvořák a Tomáš Zikmund.) Samotná interpretace by měla být výsledkem procesu hledání, přemýšlení, přemítání o tempu, artikulaci, registraci… Tůma při tom upozorňuje na fakt, že nikdy nepřestává mít na zřeteli svůj hlavní cíl: posluchače.
Hned od prvních tónů úvodní Toccaty a fugy d moll BWV 565 je zřejmé, že interpret jde svému cíli vstříc jinak, než bychom možná čekali. Ten, kdo má jasnou představu, jak by tato slavná díla měla znít, ten, kdo má zažitou určitou interpretační tradici, bude možná vnímat poslech poněkud konfrontačně. Tůma totiž předkládá obzvlášť v těchto skladbách tak jasnou a vyhraněnou představu o jejich podobě, a to především v oblasti časového rozložení (tedy tempa), že je snad lepší přistoupit k nim buď jako nepopsaný list, nebo se co nejvíce od svých představ oprostit. (Samozřejmě vyjma případů, kdy u příjemce dojde k okamžitému ztotožnění se s Tůmovým pojetím.) Pakliže se to povede, čeká posluchače silný, dovolím si říci emocionální zážitek. Tůma vás totiž zavede téměř do nitra Bachovy dokonalosti, odkryje vám zákoutí, kterých si v rychlých tempech ani nevšimnete (týká se především BWV 565 a lipských děl: Preludium a fuga h moll BWV 544, Fantasie a fuga g moll BWV 542, Preludium a fuga c moll BWV 546, Preludium a fuga C dur BWV 547), etudovitosti se vyhne jemnými artikulačními a agogickými nuancemi (Preludium a fuga a moll BWV 543), jinde zase pomocí ticha (nepatrné pauzy) vypointuje skladbu tak vtipně, že se možná začnete nevědomky usmívat (Preludium a fuga Es dur BWV 552). Mojí jedinou výhradou je, že některé mollové skladby ztrácejí pomalejším tempem trochu na dramatičnosti. Z hlediska řazení skladeb bych vyzdvihla zejména CD 2, které je kombinací dravé virtuozity (Preludium a moll BWV 569), formové i zvukové pestrosti (buxtehudeovské Preludium a fuga E dur BWV 566, Preludium a fuga A dur BWV 536), poslechově nejnáročnější mi připadá CD 1, zakončené třemi lipskými velkodíly (BWV 544, 542, 546).
Nakonec musím dodat, že Jaroslav Tůma, snad aniž by to věděl, hraje tato nadpozemsky dokonalá díla s obrovskou dávkou pokory na jedné straně a značným hráčským sebevědomím na straně druhé. Tím podle mého názoru posouvá svůj výkon skutečně až do bachovských výšin.

Publikováno s laskavým svolením časopisu Harmonie 9/2014.
http://www.casopisharmonie.cz/

Oblíbené příspěvky